Na trajektu za Ma Linem
Na trajektu za Ma Linem
Ve čtvrtek 22. září jsme s Mojmírem uskutečnili studijní cestu na turnaj světové série Pro Tour do Schwechatu u Vídně. Se slovy, "je to za humny" jsme vyrazili společně se dvěma hráči družstva Komořan. Bohužel se ukázalo, že Mojmír není schopen před desátou hodinou nejen hrát pinec, ale i myslet. Řídit auto ale umí, takže jsme klimbajíce dorazili k našemu překvapení na bývalý hraniční přechod Lanžhot - Kúty. Mojmírův komentář k této skutečnosti si jistě každý dovede představit. S tímto komentářem vyrazil zakoupit rakouskou dálniční známku (večer jsme řešili, jak to udělat, abychom ji nepotřebovali), nalepili jsme a s již zapnutou navigací vyrazili. Těsně před Malackami ovšem Mojmírovi a nám došlo, že rakouskou známku sice máme, ale slovenskou ne. Trochu rezignovaně jsme tedy opustili dálnici a pokračovali výrazně pomaleji po místních okrskách, kudy nás navigace vedla, na Vídeň. K našemu úžasu jsme ovšem po těchto cestách na rakouské území nedorazili, protože cestu nám přehradila řeka Morava. Naštěstí s tím místní počítají a zřídili na tomto místě přívoz. Po krátkém čekání jsme se nalodili, zaplatili pět euro a rychlostí cca 1km/h se přepravili na druhou stranu řeky. Zbytek cesty proběhl v celku normálně, snad jen ten jeden kruhový objezd jsme nemuseli objet dokola asi třikrát, než jsme odbočili. Zhruba po 150 minutách jsme slavně dorazili do haly. Po zhlédnutí jednoho zápasu Mojmír se slovy "jdu pro dalekohled" odešel a vrátil se za několik hodin, které prospal v autě na parkovišti Intersparu vedle haly. Nevzbudil ho ani silný výstražný signál, který jsem v tomto obchodě spustil poté, co jsem otevřel záložní východové dveře s nápisem "Zde není východ" v německém jazyce. Holt turnaj je ve Schwechatu poprvé a obchod dosud není připraven na návštěvu zahraničních návštěvníků, kteří se sice německy učili sedm let, nápisu v podstatě rozumí, ale jsou schopni do oběda nanejvýš něco spočítat u tabule.
K vlastnímu turnaji je třeba dodat, že třebaže šlo ve čtvrtek pouze o kvalifikaci, bylo toho hodně k vidění. Viděli jsme v akci skoro všechny naše reprezentanty a reprezentantky, v soutěži žen pak s výjimkou Mistryně Evropy Pavlovičové celou evropskou špičku hráček, jejichž jména nezačínají na Li, Yu, Ni, Wu ap.
Cesta zpět proběhla již o něco klidněji. Objeli jsme několik vídeňských okrsků, ukázalo se, že Mojmírova navigace sice zná přívoz, ale nezná dálnici na Brno. Tu jsme ale nakonec našli i bez navigace, a tak jsme zakoupenou známku využili nejen 20 km na slovenském, ale také asi 20 km na rakouském území. No a poté, co nám kolegové z Komořan oznámili, že potřebují dopravit domů do Slavkova, Mojmír poprvé v životě jel kolem Mohyly míru.
Pro velký úspěch naší cesty nyní zvažujeme cestu na následující turnaj, který se koná ve Švédsku. Chtěli bychom si lodní přepravy užít trochu déle.
Vloženo: 22. 9. 2011 | Autor: Pavel